Verše o životě

Otázky

Ránem vchází nový den
mlhou opět svítí slunce
stále otáčí se poraněná Zem
brodíme se bahnem zpráv
dusí nás myšlenky
a padají z nás těžká slova
kdo jsme a jaký má život smysl
ptáme se sebe zas a znova
snad stačí jen být a zůstat člověkem
nežít jen pro potlesk

až přijde doba nová
utichne zbraní třesk
Zem povstane a narovná si záda
vítězná v tom boji dobra se zlem, odvěkém
tížit nás bude otázka nová

kdo vlkem byl, kdo zůstal člověkem

Lavička v parku

Tak sama, opuštěná a čekající......

v mlhách se loučí den

.....až probudí tě spící,

tuláku zašeptej,

měj krásný sen.....

Den

Opět slunce spadlo a dlouží se stíny,

odchází den a přijde jiný.......

jeden za druhým dny jdou,

jak korálky růžence za sebou

.....modlím se denně za Země spásu,

za konec politických špásů,

za radost dětí a smích žen.......

za moudrost mužů, o kterou byl život ochuzen

.......modlím se modlím a Bůh si schoval tvář.......

je konec nadějím?......pohasla slunce zář?

Už navždy temnota Zemi zahalí a hvězdy nevyjdou?

..... skloněnou hlavu pozvedl, pak zašeptal

...... nevím, bídní, často sám sebe jsem se ptal,

vždyť do vašich dlaní jsem vám váš osud dal

Zpověď poutníka

Cesta z města

za novým dnem

a za mnou uplakané ráno

....… snad k poledni slunce prosvítí

 modrou nade mnou

 a kdyby snad ne,

tak stejně půjdu dál,

vždyť i v kapkách deště

dá se tančit

znaven halit se do mlhy

a jaru na pozdrav tiše s ptáky zpívat

 ......k večeru zdravit hvězdy,

k obzoru se dívat

v pokoře klečíc při díkuvzdání

v srdci pokoj a odevzdání

Když duše pláče

Když ústa mlčí, srdce mluví

a duše zpívá, někdy pláče zraněná,

jak už to v životě bývá.....

.......každá myšlenka je zdaněná.....

Žijeme v době totalitních tlaků,

modrožlutých lží a přetvářky

…..radostné zítřky už tu byly a doby temna taky

…….přepisují se knihy, bourají pomníky…..

po zarostlých kolejích pojedou vlaky?!

Je cesta tam a nikdy zpátky,

prašná bolestí, trnitá strachem

často nás mocní staví na scestí

..…..nad hlavami šedá a černá v ulicích…...

modrá se v dálkách ztrácí

vzpomínky sešedlé prachem

…..a rudá zašlapaná v blátě…..

v zákoutích politických plánů šklebí se zrada

byli jsme a zase budem,

bílá naděje nám zvedá hlavu a rovná záda

Stačí tu rudou z bláta pozvednout

a cípek modrého z nebe vložit do ní

hlavu jen v úctě k vlasti klonit

a tiše pokleknout

Vzpomínková

Chmýří z pampelišek

odnesl už dávno vítr do polí

vzpomínky zahřejí a občas zabolí

sejde z mysli, sejde z očí,

čas nezastavíš a Země dál se točí

lásko odpuštěná, schovaná, zamčená, odstrčená do srdce kouta.....

......čas nezpřetrhá žádná pouta

jdeš cestou života

neohlížej se zpátky

život je na bolest, radost i štěstí příliš krátký

a vzpomeneš - li,

na to, co bylo, 

tak jenom na to krásné a dobré, 

co z toho zbylo

Zrnko pravdy

Zrnko pravdy v zatuchlé slámě

a na trámech vědomí, stopy prachu

mlácená slova prázdných vět,

na patře pachuť strachu.....

........živote dávej, nebo ber, jak se ti zlíbí

v okovech studny chladivé vody džber,

omyje rány, napojí žíznivé, zaleje vyprahlou zem

vyroste ze zrnka květ

zavoní a láskou obejme svět

Cesta svobody

Šel jsem cestou vlčích máků

a byla to cesta svobody

dnes je všechno jiné,

i chrpy pláčou,

když okvětní lístky heřmánku

se snáší z břehu do vody

U řeky stojím

a vlny pokojně plynou,

jako všude kolem plyne čas

přišla doba jiná

a zdá se,

svobodu vzal ďas!

Tak kytici do vody házím,

ať si pluje do moře

kdosi nepustil mě k pomníku,

zbyde po ní jen hoře.

Památný den končí

a padlí došli pokoje

jdu cestou vlčích máků

.......jdu.....svoboda umírá vestoje.

Vzpomínka

Nad hlavou zlatá střecha zlaté klece.....

bez dobrých přátel, co na tom.

lepší zlaté cihly pod hlavou,

než tvrdá zem přece

.........život pádil tryskem divokých koní

a náhle ticho, jen umíráček zvoní

...... zbohatla jsem láskou

a zlaté cihly rozdala

zbohatla jsem štěstím

a radost z žití mi zůstala

zbohatla jsem moudrostí

a špetka dobrých přátel se vrací,

věrní, jako tažní ptáci

zbohatla jsem životem

a zlaté klece pruty

rozdala jsem chudým za plotem

rozdala jsem vše a nebylo to málo

žila jsem tak, aby žití za to stálo

tak nahá a lehká, jako labutí pírko

je má duše, když k nebi se vznáší

a tělo v hlíně spočine,

nad ním prostý křížek z kamene

.......snad si někdo vzpomene :*)

Stačí jenom být

Věčného času být jen chviličkou

do rosy svítání vstoupit po špičkách,

jako znavený sen překročit nového dne práh

v šeru klekání být tesknou písničkou

a Večernicí zářit poutníkům na cestách

nočním motýlem být a nedočkavým snem,

jenž usedl na starého dne práh

           a sluncem být

každým novým ránem, každým dnem

s pokorou a láskou žít

Prašnou cestou k létu

Prašnou cestou k létu,

heřmánkem voní

chrpám modravým zpívám,

když šlapu po ní

se sluncem v zádech

až na kraj světa šel bych rád

něhu vlčích máků

všem dobrým lidem chtěl bych dát

.....s ovískem v zubech pískám si zvesela

Plakat nad osudem? To se nedělá!

Tak šlapu v prachu cest, volný jako pták

jen někdy svírám pěst

ke hvězdám nade mnou

za život, Bože jsem přesto rád

s pokorou všem cestám přede mnou

Sama

Sama, jenom se svým stínem

tím věrným druhem beze slov

sama v mlhách....

jako bludičky ve snách

lampy tichnou do noci.…

sama a stakato mých kroků na dlažbě

.....i měsíc je sám a přesto občas usměje se, zádumčivý......