Verše o přírodě
Předjaří
Slzy deště na větvích
a smutek černých mraků objímá zem,
to zima odchází
unavené slunce šlo spát
nesmělé předjaří
každým ránem čeká,
až se opět usměje ......
pole a luka už se chlubí zelenou
a z komínů nás opět zdraví čápi
do bílé a růžové se stromy oblečou
a na stéblech trav jaro vejde po špičkách... :*)
Zpověď poutníka
Cesta z města za novým dnem
a za mnou uplakané ráno
....… snad k poledni slunce prosvítí
modrou nade mnou,
a kdyby snad ne, tak stejně půjdu dál,
vždyť i v kapkách deště dá se tančit
znaven do mlhy se halit
a jaru na pozdrav s ptáky radostně si zpívat
......k večeru zdravit hvězdy,
k obzoru se dívat,
v pokoře klečíc při díkuvzdání
v srdci pokoj a odevzdání
Letní vzpomínky
Otrhané okvětí kopretin – má mě rád, či ne
a věneček sedmikrásek ve vlasech děvčátek
snad mi kopretina promine
.........ohlížím se nazpátek…..
v trávě usedá mé mládí
culí se nesměle
vzpomínky s vůní heřmánku
…...červená se stuha na větvi vrby u řeky………….
co ví, to nepoví…….
Maliny zralé ve džbánku…..
Sbohem podzime
Tak sbohem podzime, země už spí
......marnivá zima si nedočkavě natřepává
svůj závoj bílý
tak počkej aspoň chvíli,
pohvizduje vítr rozverně
........zatočí se mezi stromy
a listy už nezvedne
ztěžklé mrazíkem a bílou peřinkou
tak sbohem podzime,
budiž mi krásnou vzpomínkou
Růžová
Růžovou si obléknu
a jarem zavoním
z komínů už čápi
zamávali jabloním,
nechám se větrem hladit
a sluncem líbat, pyšná krásou
.....
než se začne stmívat
pak rosou zrána
dám ptáčkům pít
než začnou zpívat
o lásce budu snít ....
o jaru, které se s láskou snoubí
....
o písních milencům
a přání, šeptaných v podloubí
o polibcích, schovaných v mém větvoví
jen vítr ví a nepoví :*)
Letní variace
Léto vešlo znenadání
rozhlédlo se směle - je tu něco k mání?
Upocené vzdechy všedních dnů
a v koutě zívá líná neděle
léto usmívá se a na reptání
teplým větrem hladí
štědře rozdává vůně doušky
vůně polních strání
rmenu a mateřídoušky
v korunách stromů
po večerech o láskách zpívá
lehkým oparem se halí
když zvědavý měsíc se dívá
Podzimní melancholie
Země v mlhách schoulená
v oknech světýlka svíček
večery lipovým květem a medem voní
Meluzína pod krovy své písně teskně zpívá
Listopad smutkem spoutaný
bílý závoj vyhlíží
jak už to v bájích bývá
někde v dálce podkovy zvoní,
královna Zima přijíždí
a jako předvoj každý rok,
vznešený Martin na bílém koni
Tanec ve větru
Sama si tančí
tak krásná a něžná
jarním větrem voní
nové ševelí listoví
do rytmu se houpá
na slova je skoupá
přesto poutníkům napoví
když náruč svou k zemi sklání
a šeptá tiše a něžně
jarem probouzí se země
a kapličky u cest čekají
na pokání