Co je smysl života?

Co je to vlastně - smysl života?

Myslím si, že je to nekonečné hledání. Toužení a čekání. Pokus o zachycení něčeho pomíjivého a zcela neuchopitelného. Věčná a nekonečná nenasycenost sebe sama. Zpytování svého nitra a nahlodávání pochybnostmi.

Nedostatek pokory k životu, jako takovému, činí z tohoto slova klišé. Mnoho lidí, si na sklonku svého života, i přes veškerou snahu najít ten smysl života a své osobní přesvědčení, že ho našli, klade otázku "bylo to skutečně ono" ?! Prožil jsem svůj život plnohodnotně ? Druzí jsou přesvědčeni, že se jim to nepodařilo, svůj život promarnili a odchází z tohoto světa nespokojeni, nešťastni. Těch lidí, kteří neustále tápou a hledají, trápí se, je většina. A kupodivu jsou to právě ti, kteří mají zdánlivě všechno. Žijí svůj život dle svých představ, vykonávají práci, která je baví a dokonce i dobře živí, jsou zdraví, nemají existenční problémy, mají dostatek všech požitků, včetně sexu, spokojené partnerské vztahy, život si takzvaně "užívají".

Každý člověk si jistě někdy položil otázku "proč jsem tady " ?!

Má můj život vůbec nějaký smysl ?!

Myslím si, že ta věčná nespokojenost a pachtění se po nalezení toho smyslu života, brání člověku, prožít svůj život šťastně a plnohodnotně. Myslím si, že smysl života souvisí právě s tím štěstím. Že je to vlastně to samé. To opravdové, hluboké štěstí je radost ze života samotného a pokora k životu.

Smysl života je - žít ten život.

Mějte mysl otevřenou a věřte v dobro :*)

                               Buďte pozitivní

Moje zamyšlení k pozitivnímu životu a pozitivním lidem.

Dnešnímu velkému trendu a proklamovanému výrazu - být pozitivní. Už to slovo samotné, mě nadzvedává nad židli!

Nemůžete se ve svém životě stýkat pouze s pozitivními lidmi. Tedy těmi, kteří, dle dnes tolik proklamovaného sloganu "myslí pozitivně"!
Proč? Protože to prostě nejde. Z praktického hlediska jsou vám tyto všechny rady a přemoudřelá slova "pro kočku"!
Vybírat si lidi kolem sebe, se kterými budete žít, pracovat a trávit svůj volný čas, je utopie. Nežijete na pustém ostrově a vyhýbat se těm, kteří nám osobně nejdou pod nos, je prakticky nemožné. Toto sluníčkové vymývání mozků mě vždy nadzvedne nad židli.
Nebylo by lepší, radit, pokud už chceme a můžeme, něco opravdu dobrého a prostého ve své podstatě?! Něco lidského?! Pokud mohu hovořit za sebe, tak já se ráda setkám i s negativně smýšlejícím člověkem a poučím se z toho, co říká a jak jedná.
Protože také on má v sobě kus pravdy. Není dobré utíkat před problémy, zavírat oči před nešvary, vidět jenom to krásno a být šťastný a veselý za každou cenu!
Křeč, která svírá dnešní společnost, mě děsí.
Raději budu smutná, když se tak cítím, naštvaná, když mi není dobře, asertivní, když mě někdo otravuje a upřímná, když vidím zlo, slyším lež a vidím přetvářku! Budu svá ve svých vlastních pocitech a postojích, budu se radovat, bude - li z čeho a nadávat, bude -li proč a na co. A smát se usmívat se na lidi a svět kolem nebudu za každou cenu a jenom proto, že je to módní trend, ale jenom tehdy, budu -li se cítit dobře a mít k tomu důvod.
Když se bude smát moje duše, budou se smát i moje oči, moje tvář. Raději budu tou kvaškou, než mít na tváři nalepenou falešnou masku!
Myslím si, že je mnohem lepší pro nás i pro druhé a celý tento svět, když budeme více lidmi (i když občas brblajícími), než věčně se usmívajícími se loutkami!
Bojím se, že tento dnešní trend, tak okoukaný od našeho "bratra za velkou vodou", nás může právě naopak směřovat spíše do Číny! Kde je ta svoboda v myšlení? Svoboda projevu citů, pocitů a chování?

NECHCI BÝT DOBŘE OVLÁDANOU, ZMANIPULOVANOU USMÍVAJÍCÍ SE LOUTKOU!
Myslím si, že mnohem více i ostatním pomůžeme tím, že se budeme snažit pochopit ty druhé a sobě pomůžeme tím, že se nebudeme bát dát průchod svým citům a pocitům.
Už jste zapoměli na to klasicky české: "Sdílená radost, je stonásobně větší a sdílená starost, je poloviční starost"?

 
Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/.../pozitivni.../

                                 Můj žebříček hodnot

Napsal jsem slohovou práci a nemám z toho dobrý pocit.

Myslím si, že žebříček hodnot je něco v nás, co řídí naše chování, co si nedokážu představit, stejně, jako si nedovedu představit nekonečno.

Viděl jsem hádky, které byly zbytečné, slyšel jsem mnoho řečí o tom, co je důležité, co je nepostradatelné.

Četl jsem knihy o hrdinech, o lásce a o věcech, kterých si snad ani sám spisovatel neváží, protože koneckonců jich v životě ani sám nepoznal.

A tak jsem se zamyslel nad svým žebříčkem hodnot i nad žebříčkem hodnot obecně.

Co to vlastně je?

Jsou to věci, kterých si vážíme, něco jenž nás dělá takovým člověkem, jakým jsme, nebo jakým si přejeme být?! Zlým, dobrým. Nutno podotknout, že ten svůj vzestupně, či sestupně uspořádaný chatrný žebříček, utkaný z pavučin naší hrdosti, ctnosti, sobeckosti, nenávisti a z toho dobrého i toho špatného v nás, si pěstujeme od malička a pro nikoho není věčně stejný.

To si myslím.

Jaký tedy musí být žebříček hodnot toho, co kritizuje a uráží ty, jimž by měl být vzorem? Jaký by měl být žebříček hodnot toho, který se snaží lidem ukázat pravdu, které se sami bojí a pak jej za ni nenávidí?

Tady jsou věci, kterých si vážím na světě nejvíc, všechny jsou pro mě stejně důležité, abych byl tím, kým jsem. Jsou to – zdraví, láska, nenávist, pravda, lež, rodina, peníze, život a smrt.

Když se tedy zamyslím nad tím, čeho si i přesto vážím nejvíce, je to moje tělo, moje mysl, můj život. Jednoduše to, že mohu být tady, mohu žít. Není a nemůže být větší hodnota.

Kdyby se tomu říkalo – "To, čeho si nejvíce vážím", neměl bych o čem psát. Mám nutkavý pocit, že lidé dělají věci složitější, aby měli co řešit. A to, čemu nerozumí, řeší pořád dokola a když na to přijdou, najdou si něco jiného.

Myslím si, že je zbytečné přemýšlet nad tím, co je žebříček hodnot a nanejvýše troufaké posuzovat něčí žebříček hodnot. Ten se nakonec projeví, až je člověk úplně na dně, až je bezmocný a uvnitř sebe, nebo i navenek bojuje o svou ctnost, hrdost, pýchu, peníze, lásku, rodinu, domov, zdraví, svůj život.

Pud sebezáchovy, který je schovaný v našich zvířecích instinktech, vyvolává pocity, které ovlivňují naše chování. A to chování ovlivňuje ten náš žebříček hodnot.

Myslím si, že je proto naivní, si nějaký žebříček hodnot vytvářet, či stanovit.

můj syn /student I.ročníku stř. Školy/ nalezeno v šuplíku

                                      Lidé kolem nás

Žijeme obklopeni lidmi a jsme ovlivňováni jejich chováním i myšlením. Snažíme se uchovat si nadhled, svůj vlastní názor, životní postoj, zdravý rozum, dobrou náladu i pozitivní myšlení. Někdy se nám to daří více, někdy méně. Také my sami ovlivňujeme druhé kolem nás.

Přenášíme na ostatní své nálady, problémy, starosti i radosti.

Lidé nás nemohou ve skutečnosti sami od sebe něčím znechutit, naštvat, nebo vytočit. To jenom my sami dovolíme sobě, být naštvaní, v reakci na něčí chování.

Když už je toho moc, uchylujeme se do samoty, relaxujeme, meditujeme. A také máme možnost zamyslet se nad sebou samými a svými vlastními chybami.