Život a láska
Láska je život a život je láska. Má mnoho podob a mnoho chutí. Je sladká i hořká zároveň. Provází ji mnoho slz. Slzy štěstí, radosti i slzy smutku a bolesti. Proto má moje sbírka veršů o lásce příznačný název Slzy lásky.
Křídla motýlů
Nelámej motýlům křídla
to největším je hříchem
dovol jim vzlétnout
kochej se tichem
ve kterém jenom
srdce tluče
to nejkrásnější je píseň
hýčkej jemně ve svých
dlaních
tu křehkou krásu mládí
lehounká, jako dech
tě něžná křídla hladí
v hrudi tíseň
a strach vzhlédnout
ke křídlům motýlím
setřený pel
na bříškách prstů
pálí
tak dovol jim vzlétnout
unesou tě
do bezvládí
Loučení
Tak, co ještě zbývá?
Mávnout rukou a polknout slzy
na loučení
je snad trochu brzy
tak už to v životě chodí
tak už to v životě bývá
málokdy si člověk s člověkem sedne
víra v dobro rozdíly stírá
tak nadechni se, zavři oči
roztáhni křídla a leť!
Přenes se přes tu zeď,
která obklopuje tě a chrání
překvapí tě,
co všechno najdeš za ní
tak, co na tom sejde
co se tak do jedné věty vejde?
Říkáš sbohem do toho ticha
slzy pálí, v hrudi píchá
osten růže
její plátky pokryly zem
na které stojíš
otevřít oči se bojíš
kdo za to může?
Tupá rána do čela
co bylo, už není
tak, proč bys brečela?
Podívej, kde jsi ty
kde je ta zeď
tak žij a teď!
Chraň svá křídla
v každé době
věř sama sobě
Nevinnost
Vzkažte andělům
moje pozdravy
ať se pobaví
čekala jsem a čekala
oni karty hráli
čekankou jsem byla
............................................
jenom bolest v srdci zbyla
andělé se smáli, proč by pomáhali?
Ať si každý plesá, když potácí se z lesa
pomoc slibovali
potměšilci malí!
Čí je to vina?
Sladká rudá mlha
chraptivý smích
zrychlený dech a šumot
větru ve větvích
chladné světlo měsíce
na vlnách zakázané rozkoše
a na trnech růží
slavíci tesklivé písně lkají
to milenci své
falešné hry hrají
trpká pachuť vína
a znova prázdná slova
letmý polibek jen
smutně začíná
nový den
Čí je to vina?
Před zrcadlem stojím
kdo se to na mě dívá?!
Dětský pokoj prázdnotou zívá
a nemilosrdný tikot hodin
odpočítává chvíli poslední
zvuk rychlých kroků odezní
a ticho až bolí uši
zlomené srdce
kámen v duši......
Kdy se v mém nitru rozední
když teď se v něm stmívá?
Ty,
který jsi bez viny
ty, první a jediný
svědomí své
do dlaně vezmi
a poté, dříve než
prásknu dveřmi
chceš - li
hoď po mě kamenem
sbohem navždy
snad si vzpomenem
Sněhová romance
Chci být tvou létavicí
s bambulí na čepici
a nosíkem s vločkou sněhu
dávat ti ochutnat lásku i něhu
dávat ti ochutnat sebe
vznášet se s tebou až do sedmého nebe
na vločkách sněhových posílám přáníčko
usměj se maličko
nikomu nepovím, co dávno vím
že mě máš na háčku, sněhový panáčku
tvou duši prokřehlou, kdo asi zahřeje
až prošlape k tobě, hluboké závěje?
Samota
Mlhavým ránem
vleču se domů
chci házet klobouk
a není komu
odešla láska
práskla dveřmi
tma ve mě
jak smuteční páska
to bolí, věř mi
pochmurný večer
lednice prázdná
a ticho v domě
snad bych i brečel
nebýt už po mně
Největší dar
Láska je prý ten největší dar
tak kdo by se bál
ten kousek maličký
urvat i pro sebe
na perutích vznášet se
až někam do nebe
dávat a brát
smát se i plakat
řítit se k zemi bez padáku
na očích páskou přelepené
růžové brýle
vzpomínat na krásné chvíle
když podzimní listí
barví se do zlatova
májová kvítka
odnesl čas
malinký ohýnek
zanechal v nás
snad zahřeje,
až jednou přivanou závěje
hýčkám si v dlani
rozkvetlou sedmikrásku
Prší a déšť smyl slzy
je příliš brzy myslet na lásku
polibek letmý v májovém opojení
co bylo, už není
sundávám pásku
Myšlenky
Nevěřím slibům a nadějím
pletoucím hlavy bláhovým
Co je to láska?
Ráda vám napovím
to nejsou planá slova jen
bludičku znavenou
uloží do peřin
když končí se den
myšlenky
jako obrazy malují
vzpomínky
city a pocity
barvy rozpodivné míchají
přes rdící se červenou
modrou a zelenou
vonící nadějí
až ke slunci žluté
a nikdy ne černé
to snad jen bílé raději
bílou jenom víra dělá
a na tu já sázím
když do studny nitra svého
hrst drobných házím
Čas
Podzimní vítr odnáší
plátky růže
bylo jaro a přešlo léto
kdo za to může
ptám se zlatavého listí
na vodě
nastane zima
budu v pohodě
zamrzne bolest i touha
zbyde po tobě
jizva pouhá