Život a svět mýma očima
Životní peripetie, úspěchy i nezdary, láska, rozchody a rozvody, opuštěnost, samota, lidské osudy, proměny přírody, koloběh života, to vše se dá zachytit pomocí veršů.
Snad se mi to podařilo.
Pokora
Chodíme pyšně,
když se nám daří,
ramena rovná a oči září.
Pod nohama pevnou zem
a nad sebou modré nebe,
říkáme často
Bože, netřeba mi tebe.
Po zemi bloudíme
a své hledáme štěstí
každý z nás
dostal od života pěstí.
Na hubu padáme
a voláme
Bože, ty to vidíš!
On jen zívne -
co jsi sel, to sklízíš!
A pak se usměje vlídně
člověče, neplač
není tak bídně.
Horší to býti může
život, to nejsou jen
rozkvetlé růže!
Pokoru v sobě
každý nosí,
co nás posiluje
jiné kosí.
Často se ptáme
tebe Pane
ty víš, tak řekni
co právě se stane.
Neznáme dne
ani hodiny .....
za kousek štěstí jediný
a kousek modrého nebe
životem se pachtíme
a hledáme
každý sám sebe.
Ztráty a nálezy
Zážitky
dávám si do kapsy
a schovávám na dny příští
až v šedi a slotě
s dírou v botě
budu se trmácet životem
a káru bolesti a bídy
tlačit před nebeskou bránu
jistě potěší
prázdno v duši mám
ta lehkost bytí
povznáší až ke hvězdám
kytary tón zní mi do spánku
zrána otevírám knihu
a načítám novou stránku
života svého
je v něm kus i toho tvého
div se virtuální světe
co vše se skrývá
v jedné větě
Z mýdla bubliny
Slunce dodá barvy duhy
i na těch se dá vznášet
život dělá dluhy
pád tolik nebolí
když držím tě kámo,
jako i ty mně ať už jsme kdekoliv
jen chvíli vzlétnout
a tiše padat
čekat na polibek země
pak hlavně - narovnat si záda
kousek pýchy zůstal ještě ve mně
Beránci
Mít nebe nad hlavou plné beránků, nechat šeptat si vítr do spánků.....vdechovat vůni života z plných plic.......v rozkvetlé trávě si hovět a pak už nic..... ptám se tě Bože, co je to s tebou?......Vzpomínky v srdci zatlačí a občas zebou........kdes byl, když se to stalo? ... A pak se usměješ....dík i za to málo... počítám beránky a lehko je mi, tady na tvrdé a studené zemi....
O Jaru
Sluníčko upletlo si šálu
Země točí se od normálu
Morenu už voda vzala
a Jaro zabouchlo si vrátka
den je delší a noc je krátká
však co je to platné
když Zima
své drápky zatne
a své vlády vzdát se nechce
lehce našlapuje Jaro
a váhá
zaťukat na vrátka se bojí
něžné krokusy statečně vystrkují
hlavičky
sněženky plaše mávají na pozdrav
bledulky cudně se usmívají
Jaro pootevřelo nesměle
sluníčko mne si oči
vyskočte, lidi z postele
Země dál se točí
jen vejdi Jaro a neváhej
sílu a lásku nám dávej
nedočkavě lidé prosí
Jaro
zelenou barvu naděje
nosí
Jarem voní země,
slunce pozdrav posílá
zima vrátka zavírá
větve zlatého deště
květů náruče nabízí k obejmutí
vyjít k procházce modré nebe nutí
bambulky jívy tulí se něžně
svádí k políbení
snad krásnější čas není
Rozmarné léto
Léto, zdá se,
proběhlo kolem a mává..... o teplých nocích se mi zdává......chci slunce a teplo, ne vichřice dunění....leč prosby mé k nebi, nic nezmění.....tak vrať se léto zpátky, tvůj pobyt zde, byl hodně krátký.....svetry a čepice ať nechám doma, když na vandr batůžek na záda házím......a své boty sázím, bude - li pršet, či nebude?
"Ledoví mužíčci" dejte nám sbohem.....snad léto potkám už za prvním rohem
Podzim - čas zúčtování a zpytování duše
....tklivý podzime, čase lásek pozdního léta......necháváš trny, jako šípková růže, v srdcích......kdo za to může....ptám se zlatavého listí a pouštím po vodě....touha, ta hříchy plodit může....platíme daň z hříchu sobě, ty mě a já tobě
Zimní čas
Nevzdává se snadno, ta jenž si v bílém chodí
pyšná, chladná a nedostupná
odejít nechce
plášť svůj třpytivý rozprostírá
rolničkami zvoní
v kapce zmrzlé vody něžnou krásu nabízí
ta krása je pomíjivá
jako předsevzetí v nás
roztaje krása a sliby odnese čas
jarem se země budí
pramen živé vody vytrysknout může
z naděje se láska rodí
opět vykvetou růže
ještě je čas
usmívá se Zima chladně
nespěchej
Jaro tajné plány spřádá
sedmero klíčů chystá
než ukáže vám Zima záda
první zámek odemkne
Tajemství
Tam,
někde v hlubinách vesmíru
na své nekonečné pouti
se po svém Slunci otáčí
na vlnách snění
jen občas plouti
a nepít přes míru
lačné doušky vědení
ty surrealismus
potlačí
svět se občas hroutí
neměnná jistota
světa běhu
dává možnost vyplout
od pevných břehů
a kolébat se
na vlnách snění
kde nic tíživého
není.......
.....a proto
ponechme si svá tajemství
pravda překvapivě bolí
po mléčné dráze plout
myslet na cokoli
jen ne na lásku
iluze pouhá
když srdce je prázdné
a noc je dlouhá....