Verše o přírodě

Předjaří

Slzy deště na větvích
a smutek černých mraků objímá zem,
to zima odchází
unavené slunce šlo spát

nesmělé předjaří

každým ránem čeká,
až se opět usměje ......
pole a luka už se chlubí zelenou
a z komínů nás opět zdraví čápi
do bílé a růžové se stromy oblečou
a na stéblech trav jaro vejde po špičkách... :*)

Zpověď poutníka

 Cesta z města za novým dnem

 a za mnou uplakané ráno

....… snad k poledni slunce prosvítí

 modrou nade mnou, 

a kdyby snad ne, tak stejně půjdu dál,

vždyť i v kapkách deště dá se tančit

znaven do mlhy se halit

a jaru na pozdrav s ptáky radostně si zpívat

 ......k večeru zdravit hvězdy,

k obzoru se dívat,

v pokoře klečíc při díkuvzdání

v srdci pokoj a odevzdání

Letní vzpomínky

Otrhané okvětí kopretin – má mě rád, či ne

a věneček sedmikrásek ve vlasech děvčátek

snad mi kopretina promine

.........ohlížím se nazpátek…..

v trávě usedá mé mládí

culí se nesměle

vzpomínky s vůní heřmánku

…...červená se stuha na větvi vrby u řeky………….

co ví, to nepoví…….

Maliny zralé ve džbánku…..

Sbohem podzime 

Tak sbohem podzime, země už spí

......marnivá zima si nedočkavě natřepává

svůj závoj bílý

tak počkej aspoň chvíli,

pohvizduje vítr rozverně

........zatočí se mezi stromy

a listy už nezvedne

ztěžklé mrazíkem a bílou peřinkou

tak sbohem podzime,

budiž mi krásnou vzpomínkou

Vzpomínková

zrozený v krůpějích rosy

až do červánků noci

něžně prosí

zůstat ještě chvíli jen

jak teskně pomíjivý je čas..... …

bolestné vzpomínky na lásky volání

nad řekou měsíc znaveně zívá

.......... čas malin .....

a řeka dál si své písně zpívá

Růžová

Růžovou si obléknu

a jarem zavoním

z komínů už čápi

zamávali jabloním,

nechám se větrem hladit

a sluncem líbat, pyšná krásou

..... než se začne stmívat

pak rosou zrána

dám ptáčkům pít

než začnou zpívat

o lásce budu snít ....

o jaru, které se s láskou snoubí

.... o písních milencům

a přání, šeptaných v podloubí

o polibcích, schovaných v mém větvoví

jen vítr ví a nepoví :*) 

Letní variace

Léto vešlo znenadání

rozhlédlo se směle - je tu něco k mání?

Upocené vzdechy všedních dnů

a v koutě zívá líná neděle

léto usmívá se a na reptání

teplým větrem hladí

štědře rozdává vůně doušky

vůně polních strání

rmenu a mateřídoušky

v korunách stromů

po večerech o láskách zpívá

lehkým oparem se halí

když zvědavý měsíc se dívá

Podzimní melancholie

Země v mlhách schoulená

v oknech světýlka svíček

večery lipovým květem a medem voní

Meluzína pod krovy své písně teskně zpívá

Listopad smutkem spoutaný

bílý závoj vyhlíží

jak už to v bájích bývá

někde v dálce podkovy zvoní,

královna Zima přijíždí

a jako předvoj každý rok,

vznešený Martin na bílém koni

Tanec ve větru

Sama si tančí

tak krásná a něžná

jarním větrem voní

nové ševelí listoví 

do rytmu se houpá

na slova je skoupá

přesto poutníkům napoví

když náruč svou k zemi sklání

a šeptá tiše a něžně

jarem probouzí se země

a kapličky u cest čekají

na pokání