Slzy lásky

Z lásky se nejvíce pláče. 

Radostí a štěstím, zoufalstvím i bolestí.

Slzy lásky jsou sbírkou padesáti básní na téma lásky a vztahů, psaných převážně ve volném verši. Verše vznikaly v období pěti let a s některými jsem se zúčastnila různých amatérských literárních soutěží. 

Báseň "Slzy lásky", byla vystavena s ostatními vybranými díly různých autorů v městské knihovně Na Vyšehradě v Praze.

Verše o lásce jsou vlastně "náladovky", psané srdcem. Jsou to  vlastní prožitky, představy a pocity. Může se zdát, že jsem prožila jenom smutnou a zklamanou lásku. Není tomu tak. Vyhovuje mi ta tragická podoba, lépe se mi v ní píše.

Moje TOP báseň o lásce je tato. Sama ji považuji za nejzdařilejší ze sbírky "Slzy lásky".

    Zlomené srdce

Svou lehkou nožkou bosou
vcházím do tvých snů
večerní rosou

nemáš ani zdání
co skrývá duše víl
i kdybys tisíce let žil
kolik je snů a kolik přeludů
zvoucích k milování
kdybys tu jedinou noc
se mnou byl
nevzpomeneš jiných
co vejít tobě
do mých snů ti brání
nemají víly duši snad
to nutí k pousmání
kolik je snů a kolik osudů
teskno ti bude
až s tebou nebudu

když červená se den
a nad lesem mlha stoupá
noc je skoupá
na slovíčko
podívej
den vchází tiše, jako sen
noc tlačí do kouta
a svítání
nebrání milování

tak usínej
má lásko znavená
vílí nožky zlehka odnáší
přeludy i touhy
snad sen to byl pouhý
tak co bolí v hrudi
když se budím

to střepy srdce
zlomeného
jak křídel
anděla
kamenného
na oltáři
lásky

Naděje

Rázné sbohem

říkají tvá záda

proudy deště smáznou

co měla jsem kdy ráda

obloha pláče nad tím

co bylo a není

blíží se kuropění

srpem mává nebe

a hvězdy teskně planou

šeptám prokřehle

"ne sbohem, ale na shledanou"

po slzavé noci

přichází vždy usměvavé ráno

tak sbohem, když myslíš, lásko

kdoví

dny, co přijdou, nám poví

pod srdcem srdce tluče

tichounce, jako ptáče

tvář usmívá se

i přesto, že duše ještě pláče