Všichni máme nesplněné touhy a přání. Sny, o kterých jenom šeptáme, představy a očekávání. Všichni občas cítíme vnitřní rozervanost, netrpělivost, zklamání, prostě - bolest duše a pomíjivost štěstí.

Dotýkají se nás problémy osobní i společenské, trápíme se, nebo naopak radujeme.

Ptákům lehkost křídel závidím

s níž vznáší se nad prachem cest

rose v trávě závidím

a stéblům trávy vděčnost

s kterou její krůpěje musí nést

tokům řek jejich dálky závidím

a jistotu moří, kam mohou vtéct

modř oblakům závidím

       nadějí voní

vrcholkům hor závidím

že tíhu světa dokážou nést

Zemi její trpnost závidím

a poutníkům pokoru

s jakou chodí po ní

závidím alejím podél cest

neměnnost spadaného listí

potůčkům zurčení závidím

vážkám jejich třpyt

básníkům věčné snění

       závidím

a touhu věčně snít

Zrnko pravdy v zatuchlé slámě

 a na trámech vědomí, stopy prachu

mlácená slova prázdných vět,

na patře pachuť strachu.....

 ........živote dávej, nebo ber, jak se ti zlíbí

v okovech studny chladivé vody džber,

omyje rány, napojí žíznivé, zaleje vyprahlou zem

       vyroste ze zrnka květ

     zavoní a láskou obejme svět

Ulice v dešti

na paletě barev,

jako od Moneta

paprsky pozdního slunce

odráží jiskřičky v očích dětí

a v kalužích útržky modrého z nebe

v ozvěnách klopyty klop

doznívá déšť na římsách

barvy a vůně

cinkot vzdalujících se tramvají

souzní s tesknou písní tuláka

připozdívá se

lampy se usmívají do šera

a mistr Monet svou paletu odkládá

nad hlavami koček v odlesku světel

ulice po dešti pokojně oddychuje

Setkání

Scházíme se a rozcházíme

verše, jako most v zapomnění

vybízí dlaň k usmíření

myšlenky, jako cesty hledají svůj cíl

snad najdeš ho.......

Když tu stojím v zapomnění,

jakoby už jsi tu byl

v opuštěnosti je i síla

kousek víry a naděje celá mi zbyla :*)  

Samota

V mlhách se rodí ráno

 v rose zmáčený  ospale zívá den

.......na stéblech trávy jíním zdobený .......

slunce drahokamy počítá

a pod závoje mlhy lenivě nakukuje

v oprýskaném hrnku čaj šípkový

provoní prázdno stěn

a starý pán bere svou hůl

              ovečky čekají

bezděky se otáčí na opuštěný stůl

kukačky na zdi do ticha počítají.... ...

Májové zamyšlení

Sakury kvetou do ticha,

slunce klopí oči na náhrobky hrdinů

      ....co nahlas se neříká...

v dlouhých stínech hladí mramor studený

vzpomínky se vrací, jako záchvěv ozvěny

když dějiny se přepisují, tu bolest pominu

jen trpkost a smutek z hlouposti lidí polykám

a spadlý kvítek sakury k hrudi přivinu

za obzorem unavené slunce jde spát

tak ještě chvíli vnímat tichnoucí zpěv ptáků

a v samotě tu stát ......

Velikonoční pondělí

radost a veselí

jaru slávu svoji pějme

vesele si zazpívejme

dívkám sukničky se točí

mládencům zasvítí oči

pomlázky rej, hola hej

svátkům Jara sláva, naději nám dává

duhou nebe zdobí, občas deštěm zlobí

nový život kvete, violkami voní

zelenavé vrby k vodě se kloní

čerstvé proutky k pomlázce

šeptají si o lásce

Jarní preludium

Očekáváním voní země

zvonky bledulek

nežně oznamují -

Jaro přichází

petrklíče zlatem

odemykají brány

hlavičky jívy se zvedají k nebi

na pozdrav prvnímu čapímu mávnutí

Morena po vodě plave

tak sbohem Zimo

zas sejdeme se

až soumrak pokrátí dny

Jaro objímá vděčnou Zem

         kvete

prokřehlá, sluncem hýčkaná

nadějí nového života

Růžová/ 08.04.2022 23:59

Růžovou si obléknu a jarem zavoním

 z komínů už čápi zamávali jabloním,

nechám se větrem hladit a sluncem líbat,

pyšná krásou..... než se začne stmívat

pak rosou zrána dám ptáčkům pít

než začnou zpívat

o lásce budu snít ....o jaru,

které se s láskou snoubí....

o písních milencům a přání,

šeptaných v podloubí

o polibcích, schovaných v mém větvoví

jen vítr ví a nepoví :*)

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/news/ruzova/

Kaplička

Kapličko v polích

studničko mých snů a přání

modlideb šeptaných do tvých zdí

snad vyslyší je ten,

kdo bdí nad námi v bezesných nocích

a nadějí budí další dny

kapličko,

studničko slzí bolesti i radosti

naplň mé nitro pokojem

já přijdu zas, s kytičkou lučních květin

k tvým nohám skloním se,

až klekání nastane čas.

Mateřídouškou voní léto

hold vzdávám chvíli této

za krásu kvetoucích polí

chrpami

za načechrané nebe nad námi

a nach červánků

za šumící splav řeky

do spánku

za ranní probuzení v trávě

za myšlenku zrodící se právě

buď pochválena tato chvíle

mateřídouškou vonící

a buď pochváleno

léto milé

Miluji podzim, snad proto, že jsem se narodila v říjnu. Mám ráda podzimní nostalgii a proto jí věnuji  nejvíce svých veršů. :*)

Podzimní variace

     Trnové keře

posmutněle nad břehy potoka se sklání

voda odnesla plátky květů

     šípky zůstaly

korálky jeřabin zdobí opuštěné stromy

a zimomřivé slunce do šály z ranní mlhy se halí

jenom neposedný vítr s listím si hraje

jakoby nasytit nemohl se barvami

zářivý koberec do alejí pokládá

       zádumčivý Podzim 

listopadovým soumrakem se vkrádá

a mladým vínem  připíjí

plamínky svíček v teple nad krbem

bludičkám zkřehlým potají

svá tajemství šeptají

Ještě naposledy nechat se sluncem slíbat

a potom sklonit svou pyšnou hlavu

usychat a vůni země vnímat

s pokorou darovat sebe

ještě naposledy cítit v listech větru vání

sbohem nekonečné nebe,

odcházím bez reptání

Podzimní preludium

Pestrobarevný šat svůj o trní si dral,

zlato do nenasytných alejí sypal

......nevěstě své k nohám pad znavený,

 poté v pokoře vstal a rubínem v kalichu připil, láskou zmámený....:*)

ženich Podzim nevěstu svou do náruče bral,

dlaněmi horkými od lásky

....sliby šeptal do polí prázdných klasů, babím létem vonící

.....nevěsta Zima pyšná ve svém chladu,

zdobena stříbrem ranních mrazíků své slovo vrací,

                         vzdálená

po chmýří pampelišek na uschlých trnech spadaných růží šípkových poslední sbohem zlomený Podzim posílá

            ......zahalen v plášti mlh,

jak snadno  pro lásku se umírá

Podzimní preludium ll

Země v mlhách schoulená

 v oknech světýlka svíček

 večery lipovým květem a medem voní

 Meluzína pod krovy své písně teskně zpívá

 Listopad smutkem spoutaný,

 bílý závoj vyhlíží,

 jak už to v bájích bývá

 někde v dálce podkovy zvoní,

 nevěsta Zima přijíždí

 a jako předvoj každý rok, 

vznešený Martin na bílém koni

Podzimní rozjímání

Otevřeným oknem v mrazivém ránu

teskné krákorání vran 

sluneční paprsky hladí

mou prázdnou dlaň

 po větru vzpomínky posílám 

tak vítej ráno, posle dobrých zpráv, 

po noci slzavé přivádíš nový den 

snad to byl jenom sen

na stole šálek kávy chladnoucí,

torzo opuštěných rán

a v dálce ochraptělé hlasy vran 

tklivý podzime v hávu mlh šedavých

 Meluzína v komínech tvé příběhy vypráví....... 

V ranních mlhách stydlivé slunce

 a tráva rosou pokrytá

.....země usíná, vzdychá, znavená...

 jinovatkou věčné poutníky přivítá

starostlivý Podzim barevným plédem lesy halí

poutníkům zlatem protkaný koberec chystá

buď pozdraven poutníče

tam někde v dáli,

ať je tvůj krok lehký a mysl čistá.